Martin Němec (16. 6. 1957)

Malíř, hudebník a spisovatel Martin Němec se narodil 16. června 1957 v Praze. Vystudoval SUPŠ (1972-1976) - obor propagační grafika, profesor Václav Bláha a pražskou AVU (1977-1983) - malířský ateliér profesora Jana Smetany. Věnuje se též hudbě - kapelník a výhradní autor rockových skupin Precedens (Doba ledová, Věž z písku, Pompeje, La, la, lá atd.) a Lili Marlene (Tango desolato, Vrány a havrani). Vydal mnoho dalších autorských alb. Vytvořil hudbu k řadě filmů, divadelních her, TV znělek (Gen, Genus atd.) je autorem filmových scénářů (Perníková věž, T.M.A.) a povídkových knih (Stodola, Vana s výhledem, Bod tání). Jeho obrazy jsou zastoupeny ve sbírkách doma i v zahraničí. Během posledních dvou let uspořádal deset samostatných výstav.

facebook.com/martin.nemec.umelec/

Igor Hlavinka (18. 3. 1959)

Akademický malíř Igor Hlavinka se narodil 18. 3. 1959 v Praze. V letech 1974-78 studoval scénografii na SUPŠ v Praze a v letech 1979-1982 na DAMU. 1982 až 1985 ateliér malby AVU v Praze (prof. František Jiroudek). Už během studií maloval nejraději krajiny, v 80. letech se věnuje tématu holocaustu. V letech 90. se inspiruje přírodními strukturami a energiemi, ale i znaky písma a symboly starověkých kultur. Věnoval se i restauro-vání a návrhům a realizacím zahrad. Po roce 2007 se vrací ke krajinám.
Zúčastnil se řady společných i samostatných výstav. Je zastoupen v soukromých i veřejných sbírkách. Od roku 1996 členem S. V. U. Mánes.
Žije a pracuje v Praze.

Zuzana Šípová (16. 3. 1977)

V letech 1992-1995 vystudovala Střední rodinnou školu v Olomouci, obor management a účetnictví, 1995-2000 Střední uměleckou školu grafickou v Jihlavě, obor malba (Radek Wiesner, Ivan Píchal atd.), 2002-2004 Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci — doplňující pedagogické studium pro absolventy uměleckých škol, 2011 — 2017 AVU, ateliér klasické malby (prof. Zdeněk Beran, 2011), ateliér malby (prof. Michael Rittstein, 2012-17) Samostatně vystavuje od roku 2001, zastoupena v soukromých sbírkách: Česká republika, Slovensko, Německo, Itálie, Belgie, USA, Rakousko, Velká Británie. Studia na AVU ukončila diplomovou prací „Identita". Obrazy inspirované předměty po dědečkovi, který byl za II. světové války totálně nasazený v Německu (1942-45) byly nejen pozitivně hodnoceny ve škole, ale i na pozdější výstavě v galerii Vltavín.  „Identita II." — hyperrealisticky ztvárněné dětské botičky, tabatěrka, bandaska, aktovka, dětská plynová maska,... v pojetí Zuzany Šípové vybízejí ke vzpomínkám na doby minulé a mně osobně evokují objevování pokladů u babičky na půdě v dětství. Expozice proběhla v roce 2018-2019 v S-PORT hotelu ve Vésce. Pro výstavu v Benicích autorka na tyto projekty navázala, resp. v nich pokračuje dalšími obrazy. 

Ivan Titor (2. 2. 1960)

Malíř, narozený a žijící v Ostravě, vystudoval v letech 1981 - 87 Katedru výtvarné výchovy na Pedagogické fakultě v Ostravě. V roce 1999 se habilitoval na UJEP v ústí nad Labem - obor malba. V letech 1992 - 2007 vyučoval na Katedře výtvarné výchovy Ostravské univerzity, od roku 1999 jako docent v ateliéru malby. Od roku 2005 vyučuje na FMK Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně kresbu a teorii barev. V letech 2002 - 2004 vedl ateliér malby na Fakultě umění Katovické univerzity v Polsku. Soustavně vysta­vuje od roku 2000, kromě českých galerií mohli jeho obrazy ob­divovat také návštěvníci galerií v Polsku, Německu, Francii i USA. Teoretiky je řazen mezi imaginativní realisty a hyperrealisty. 

Miloš Karásek (23. 6. 1960)

Vystudoval architekturu a následně v letech 1984-85 působil jako architekt v projekci SND. Dalších 5 let byl scénografem. V roce 1990 spoluzakládal divadlo Stoka. Od roku 1991 je na volné noze. Věnuje se architektuře, multimediálním projektům, divadlu, literatuře, sochařství a výtvarné tvorbě. Vystavoval na Slovensku, v České republice, Anglii, Francii, Luxembursku, Rusku i Maďarsku. Svými díly je zastoupen ve Slovenské národní galerii, Muzeu A.Warhola v Medzilaborcích a v mnoha soukromých sbírkách doma i v zahraničí. Výstava „Vnitřní nebe“ prezentuje výběr z aktuální malířské tvorby Miloše Karáska doplněný kolekcí bronzových plastik.

V cyklu „Adaptury“ autor zkoumá vztah mezi různými kulturami a civilizačními časy, „Vesmírné graffiti“ a „Trasy“ hravou formou nastolují otázku posvátného a všedního, „Meditace“ se obrací svou zjednodušenou kompoziční stavbou k vnitřnímu prostoru člověka. Společným tématem vystavených děl je otevřená hravost a výbušná barevnost směřující k prolomení fyzické plochy díla a vytvoření emocionálního obrazu za obrazem.

Boris Jirků (10. 4. 1955)

Malíř, sochař, grafik, ilustrátor a pedagog - vystudoval SUPŠ v Uherském Hradišti (1970-74), AVU v Praze (1974-80, Ateliér monumentální malby Arnošta Paderlíka). Žije v Praze a Beskydech. Celých 17 let vedl ateliér figurální kresby a malby na UMPRUM v Praze, nyní je profesorem figurální kresby a malby na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské university v Plzni a vedoucím doktorandského studia na Fakultě výtvarných umění Akademie umění v Banské Bystrici. Je členem spolků Mánes a Hollar.  

Vystavuje po celém světě, samostatně od roku 1981, jezdí na mezinárodní malířská i sochařská sympozia. Organizuje již 14 let mezinárodní projekt každoročních výstav studentské figurální kresby FIGURAMA. Patří mezi výrazné osobnosti současného českého umění. Vystavoval mnohokrát v zahraničí (USA, Francie, Dánsko, Španělsko, Brazílie, Equador, Rusko, Slovensko, Kanada, Polsko, Německo). Je zastoupen v řadě veřejných i soukromích sbírek po celém světě. Letošní 60. narozeniny slaví autor řadou výstav (ČR, Slovensko, Polsko), na kterých se představuje v celé šíři svého talentu od ilustrací, kresby, malby figurální i té, která mapuje jeho zážitky ze zahraničních cest, po dílo sochařské.

Stanislav Diviš 

Narodil se v Kutné Hoře. Vystudoval AVU v Praze kde v letech 1994 – 1996 působil jako odborný asistent v ateliéru vizuální kombinace. Následně vedl malířský ateliér na Vysoké škole uměleckoprůmyslové (2003 – 2010). Věnuje se malbě, kresbě, grafice i hudbě (člen skupiny Krásné nové stroje). V roce 1987 se společně s malířem a sochařem Jaroslavem Rónou stali spoluzakladateli dnes již legendární výtvarné skupiny „Tvrdohlaví“. Vystavuje doma i v zahraničí, zastoupen v řadě soukromých i veřejných sbírek.

Zdeněk Lhotský 

Narodil se v Praze. V roce 1971 studoval Odborné učiliště sklářské ve Světlé nad Sázavou, v letech 1972 – 1974 Střední uměleckoprůmyslovou školu v ŽeleznémBrodě a v letech 1978 – 1984 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Působí jako sklář a designér, je vynálezcem a kapelníkem legendární skupiny MTO Universal Praha, zakládající člen skupiny „Tvrdohlaví“.

MIKOLÁŠ AXMANN 

studoval na Střední odborné škole výtvarné v Praze, na Akademii výtvarných umění v Praze (prof. L. Čepelák) a na Akademii Sn. Carlos, Mexiko. Zabývá se především kamenotiskem v jeho tradiční podobě. Své práce označuje jako kamenopisy, unikátní je soubor jeho listů známý jako Scriptorium.

Na tomto místě představujeme kamenopisy, na kterých se projevuje i výrazné autorovo koloristické cítění. V současné době působí Mikoláš Axmann jako výtvarný pedagog. Dosud uspořádal na třicet samostatných výstav a účastnil se četných výstav kolektivních. Je zastoupen v mnoha významných sbírkách, mmj. v National Gallery of Art, Washington D.C., v Národní galerii v Praze, ve Sbírce Nadace Hollar atd.

Petr Nižnanský

Vystudoval v letech 1978-1894 AVU v Praze. V roce 1981 absoloval stáž v Berlíně (Akadmie der Künste). Věnuje se monumetální i komorní figurální sochařské tvorbě, reliéfu a modailérství. Pracuje se dřevem, kamenem, osinkocementem, cínem i broznem. Zastoupen v mnoha sbírkach doma i v zahraničí.

Xénia Hoffmeisterová

se narodila na Slovensku v Trenčíně. 1973 – 1977 Střední uměleckoprůmyslová škola v Bratislavě – profesor Rudolf Fila. 1981 – 1986 Divadelní fakulta AMU v Praze (malba u doc. O. Smutného v rámci studia scénického a kostýmního výtvarnictví). Samostatně vystavuje od roku 1992. Pracuje v oboru užité grafiky, scénografie a kostýmní tvorby. V posledních letech se věnuje především volné malbě, grafice a keramice. Od roku 2001 je členkou výtvarného spolku Mánes a od roku 2004 výtvarného spolku Hollar. Žije a pracuje v Praze na Malé Straně. V Benicích se prezentuje starší kolekcí „Každý den je jiný“ a výběrem svých obrazů, grafik i asambláží.

Jindra Viková

Absolvovala VŠUP v Praze, ateliér Keramické tvorby (1964–1970). Od počátku se věnuje volné tvorbě v širokém rozsahu materiálů a technik. Vytváří predevším objekty, plastiky, asambláže, koláže a kresby. Samostatně vystavuje od roku 1974, je autorkou mnoha realizací v architektuře a držitelkou řady mezinárodních ocenění. Její díla jsou součástí našich i zahraničních sbírek (Švýcarsko, Německo, Maďarsko, Turecko, Dánsko, Japonsko, Čína, Korea, Austrálie, Nový Zéland, USA,…) Od roku 2003 pusobí jako lektorka Keramického studia Kohoutov.

Pavel Baňka

Absolvent ČVUT – elektrotechniky (1958–1963), avšak od počátku se především zajímal o literaturu a výtvarné umění. Od roku 1976 se začíná plně věnovat fotografii. Postupně vystavuje v mnoha domácích i světových galerií a muzeí a jeho fotografie se stávají součástí významných sbírek, jak v ČR tak i v USA, Německu, Švýcarsku, Belgii a Japonsku. Od pocátku 90. let se věnuje fotografii také jako vysokoškolský pedagog. Přednáší nejprve v USA a od roku 1994 vede ateliér Fotografie na Fakultě umění a designu v Ústí nad Labem. V roce 2002 spoluzakládá časopis Fotograf a působí jako jeho šéfredaktor.

Karel Demel

Vystudoval státní konzervatoř (1957 - 1968) a VŠUMPRUM v Praze (1968 - 1974). Je jedním z nejvýznamnějších představitelů imaginativního realismu. Celé jeho dílo charakterizuje prolnutí volné a ilustrační tvorby v kresbě a původní grafice. Technicky náročné mědirytiny provází od 80. let tónováným hlubotiskem a svým technickým mistrovstvím. Převážně figurální náměty jsou inspirovány hudbou, divadlem, poezií, vztahem mezi ženou a mužem. Prostupuje jimi tíživá lyrika, smutek a osudová fatalita. Od roku 1981 se věnuje též kresbě a akvarelu. Získal řadu domácích a mezinárodních ocenění, v roce 2003 obdržel francouzský řád rytíř Řádu umění a literatury. Svým dílem je zastoupen v předních sbírkách po celém světě

Olbram Zoubek

Vystudoval VŠUMPRUM (1945 – 1952) v Praze u profesora Josefa Wagnera. Po sejmutí posmrtné masky Jana Palacha a zhotovení náhrobků Jana Palacha a Jana Zajíce nesměl vystavovat, 17 let se věnoval restaurování renesančního zámku v Litomyšli, v jehož sklepních prostorách vzniká od roku 1998 jeho stálá expozice. Následně opět vystavuje a věnuje se sochařskému dílu. Je autorem řady realizací v architektuře, vytvořil pomník obětem komunismu v Praze na Újezdě, získal státní cenu Medaili Za zásluhy v oblasti kultury, Pamětní medaili Masarykovy univerzity v Brně, Státní ocenění - Medaili prezidenta republiky, realizoval řady výstav u nás i v zahraničí.

Michael Rittstein

V letech 1964–1968 studoval na SOŠV Václava Hollara v Praze, v letech 1968–1974 AVU v Praze (obor malířských technik u profesora Arnošta Paderlíka), od roku 2001 zde působí jako vedoucí pedagog ateliéru malířských technik, v roce 2007 jmenován docentem. Věnuje se grafice, kresbě, volné tvorbě a kostýmnímu výtvarnictví. Podílel se významně na 2 filmech Jana Němce (V žáru královské lásky – 1991, 3D Heart Beat – 2010), pro Moravské divadlo Olomouc vytvořil kostýmy pro představení Markéty Lazarové (2011). 

Samostatně vystavuje od roku 1976 (Česká republika, Slovensko, Německo, Rakousko, Austrálie, USA, Maďarsko, Rumunsko, Polsko, Thajsko, Chorvatsko, Francie, ...) je zastoupen ve sbírkách Národní galerie v Praze, Galerii hlavního města Praha, Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou, Galerie Benedikta Rejta v Lounech, Oblastní galerie v Liberci. Galerie umění v Karlových Varech, Muzea umění v Olomouci, Centre Georges Pompidou v Paříži, Albertina ve Vídni. Jeho dílo představuje řada katalogů a monografií, z nichž nejobsáhlejší je „Vlhkou stopou“ vydaná v roce 2007 u příležitosti retrospektivní výstavy konané v Národní galerii v Praze, v Muzeu umění v Olomouci a Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou.

Ivan Komárek

V letech 1972–1976 vystudoval Střední odbornou školu výtvarnou v Praze, v letech 1976–1982 AVU u profesora Jana Smetany. Samostatně vystavuje od roku 1985. Věnuje se grafice, kresbě, malbě, ilustraci, kolážím, plastice, asamblážím i realizacím v architektuře. Je zastoupen ve sbírkách Národní galerie v Praze, Českého muzea výtvarného umění v Praze, Galerie výtvarného umění v Ostravě a v řadě soukromých sbírek doma i v zahraničí. V Benicích se představuje výběrem ze svých grafik, kreseb a maleb.

Aleš Lamr

V letech 1960 -1964 vystudoval Střední uměleckou průmyslovou školu, odd. prostorového v.tvarnictví, v Brně. Po základní vojenské službě byl krátce na Barrandově u filmu jako asistent režie. Od roku 1968 na volné noze - činn. jako malíř, grafik, sochař a keramik. Realizoval řadu v.znamn.ch prací v architektuře. Získal řadu ocenění doma i v zahraničí, zastoupen ve sbírkách u nás i v cizině. V Benicích se představuje výběrem ze svých grafik, obrazů i plastik.

KÁJA SAUDEK

Nepřekonatelný český comicsový tvůrce, autor kultovních seriálů (Muriel a andělé, Muriel a oranžová smrt, Pepík Hipík, Honza Hrom, Lips Tullian), jehož celosvětové proslulosti zabránila komunistická zvůle a permanentní zákazy, se kterými sváděl nerovný zápas. Nesmazatelně se zapsal i do dějin čs. filmu (Kdo chce zabít Jessii? a Čtyři vraždy stačí, drahoušku). Vytvořil desítky plakátů, spousty ilustrací do knih i časopisů, věnoval se také volné tvorbě. Od nešťastné souhry okolností je bohužel již více než 4 roky hospitalizován v komatu.

JAN SAUDEK

Světově proslulý fotograf, zastoupený svými snímky ve všech významných muzeích, galeriích i soukromých sbírkách. V roce 1990 obdržel francouzský řád Le Chevalier des Arts et Lettres, u nás vyznamenán v roce 2006 za šíření dobrého jména vlasti v zahraničí – Artis Bohemiae Amicis. Jeho dílo mapují desítky knih, publikací a monografií v nejrůznějších jazycích a také film Adolfa Ziky: Jan Saudek – V pekle svých vášní, ráj v nedohlednu. Mimo tvorby fotografické se Jan Saudek věnuje malování a psaní.

Jozef „Danglár“ Gertli

Slovenský malíř, grafik, ilustrátor a tvůrce kreslených seriálů, absolvent Střední umělecko průmyslové školy v Bratislavě (1977–1981)  a Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě (1985–1991). Po studiích spolupracoval s renomovanými reklamními agenturami, svými ilustracemi přispívá do řady českých i slovenských deníků i týdeníků. Ilustroval více než 50 knižních titulů. V roce 2003 získal „Cenu Ministra kultury SR“ za vynikající ilustrace“. Svou tvorbu představil na řadě výstav na Slovensku, v České republice, Maďarsku, Chorvatsku, Srbsku, Německu, Francii, Iránu a USA. Expozice v „Park Holiday“ zahrnuje nejnovější obrazy a grafické listy, doplněné o výběr za starší tvorby, kterým je společná perfektní a nenapodobitelná autorova kresba, černý humor a Danglárovo specifické propojení oblíbených comicsových, hudebních či filmových postav. V jeho pojetí tak do Benic přijíždí Andy Warhol, Marilyn Monroe, Mickey Mouse, Batman, Franz Kafka, Superman, Jack Nickolson, Vinnetou, Fantomas, Charlie Chaplin, Mona Lisa, hrdinové Pulp Fiction a další.

Tomáš Bím

S plátny a grafickými listy Tomáše Bíma a také s jeho ilustracemi knih současných autorů i reklamních tisků se naše veřejnost setkává už téměř po třicet let. Jeho dílo se stalo výrazným pojmem, lze dokonce říci: „Motiv jako pro Tomáše Bíma…“ Kdybychom však měli určit, v čem opravdu spočívá tato příležitost Bímova umění, pak je třeba poukázat přímo k tomu, co na jeho obrazech přesahuje jeho příznačnou civilizační motivaci, co si nás podmaňuje ještě něčím podstatně hlubším než je seskupení objektů v jeho obrazech, a sice k neovládnutým hodnotám malby, k nimž se obvykle nedá říci nic víc, než – „jak je to pěkně namalováno!“ Obrazy Tomáše Bíma jsou totiž komponovány z darů slunce, obráží se v nich autorova tvůrčí radost z uskutečnění vlastní obrazové představy čistými malířskými prostředky i jeho osobní potěšení, že se mu to daří. Nelze ovšem Tomáši Bímovi upřít, že takové tvůrčí potěšení mu poskytuje výhradně přímé setkání s motivem, který jej dovede vzrušit svojí jedinečností, kterou si ale objevil jen sám pro sebe, co zažil v sobě jako svůj objev podnětu k malbě.

 Tím se právě odlišuje Tomáš Bím od podobně orientovaných malířů a řadí se k umělcům, kteří v historii malby naplňovali dávný Aristotelův příkaz, aby umělecké dílo přinášelo lidem především očistění (katarzi) ode všeho „co znepokojuje a rozvrací duši“. Tomáš Bím je právě jedním z tvůrců, u nichž tvářnost jejich díla se skládá z radostného a tím objevného prožitku reality, k níž dovede obrátit naše zraky, ale přitom vše, co maluje, odpovídá konstantní zákonitosti obrazové skladby a stále platným historickým zásadám, že obraz má vznikat jako souhrn autorových konkrétních prožitků světa, v němž žije. Tomáš Bím se dovedl vřadit do naší výtvarné kultury dílem, jež je prožitkem obrazového motivu, spatřeného pobavenýma očima, aby jako staří mistři poskytl přímý vstup do říše poezie, spatřené i v docela přehlížené skutečnosti, například v ploše opuštěného hřiště, za ohradami skladišť, kde i když lidé odtud odešli, přece jen tu podivně žijí dál. Sžít se s obrazy Tomáše Bíma znamená tedy pocítit v sobě radost z objevu reality, kolem níž jsme dosud chodili netečně, ale se součinností s malířem si najednou řekneme, jaké má půvaby a jak se v prostoru obrazů Tomáše Bíma cítíme dobře a krásně.

František Dvořák

Zdeněk Lhoták

pochází z Rovenska pod Troskami, pracuje jako volný fotograf. Po absolvování Střední průmyslové školy strojnické v Hořovicích /1968/ vystudoval fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze (1974), a především obor umělecká fotografie na Fakultě filmové a televizní (FAMU) (1985). Jeho zájem o sportovní fotografii vyvrcholil získáním 2. ceny v soutěži World Press Photo 1986 za seriál fotografií "Spartakiáda". V roce 2003 obdržel prestižní certifikát kvality QEP od Federace evropských profesionálních fotografů v oboru fotografie jídla. Kniha „Zdeněk Lhoták / dis-torza“ vydaná v nakladatelství Kant 2009 byla v roce 2010 oceněna jako 2. nejlepší fotografická publikace ve střední a východní Evropě za roky 2009-2010.

V roce 1989 se zúčastnil mezinárodní fotografické dílny v Plovdivu a v roce 1994 a 1995 fotografických dílen v prostředí kladenských dolů a Poldi. V roce 1992 pracoval jako fotoreportér a obrazový redaktor deníku Prostor společně s Pavlem Štechou. Od roku 1990 spolupracuje s americkou agenturou Black Star. V letech 1992 až 1997 a od roku 2005 do současnosti je předsedou správní rady občanského sdružení FotoForum Praha (dříve Pražský dům fotografie) organizace podporující českou volnou fotografii. Je členem Asociace profesionálních fotografů ČR, Spolku výtvarných umělců Mánes a občanského sdružení FotoForum Praha.

Oldřich Kulhánek

Můj názor, mé přesvědčení je, že umělec by měl ve své práci podat zprávu o sobě, o čase a místě, kde žije. Umělec by měl odkrývat přetvářku (či lež) establishmentu, odhalovat, co se děje s člověkem, manipulaci a dehumanizaci člověka. Umělec by měl podat zprávu o duši současníka...

V roce 1999 získal Cenu města Olomouc za celoživotní tvorbu, v roce 2001 Cenu Michaela Ranného za významný přínos tvorby české výtvarné kultuře, v roce 2003 Cenu bienále drobné grafiky v Břeclavi a v roce 2004 Ocenění nejvyšší kvality na IV. Mezinárodním Bienále kresby v Plzni. Svými díly je zastoupen ve sbírkách Národní galerie v Praze, Moravské galerie v Brně, Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou, Galerie Benedikta Rejta v Lounech, Muzea umění v Olomouci, Staatliche Kunstsammlungen v Drážďanech, Galerie Benedet ve španělském Ovideu,...Jeho obrazy a kresby obohatily mnoho soukromých sbírek doma i v zahraničí (ČR, SR, Rumunsko, Polsko, Německo, Švýcarsko, Holandsko, Francie, USA, Kanada). V Parku Holiday v Benicích se představuje výběrem z několika svých cyklů, pro které je společné okouzlení barvou, čistá radost ze života a meditativní pro- pojení hudby a obrazu. 

Roman Franta (3. 8. 1962)

Český malíř, docent Akademie výtvarných umění v Praze. Narozen 3. srpna 1962 v Táboře, žije v Praze.
V letech 1990 - 1997 studoval Akademii výtvarných umění v Praze, Prof. B. Dlouhý, Prof. A. Veselý a v letech 1993 - 1994 studoval San Francisco Art Institute, USA, Prof. J. Morgan, J. Hatofsky, K. Anno. Vystavuje od roku 1992 doma i v zahraničí, zúčastnil se vice než 100 společných výstav a uspořádal na 70 samostatných výstav.

Jeho práce byly oceněny na několika mezinárodních soutěžích, v Londýně získal 1. cenu za malbu v Evropské soutěži vysokých uměleckých škol, 4. cenu na Bienále malby v Miláně. Je zastoupen v mnoha soukromých a státních sbírkách doma i v zahraničí, Národní galerie v Praze, Alšova Jihočeská galerie, galerie F. Jeneweina v Kutné Hoře, Muzeum umění v Olomouci, Wannieck gallery v Brně, Nadace současného umění v Praze, Swiss Bank Corporation v Londýně, Městská galerie Kubus v Hannoveru.

Antonín Lukavský (9. 1. 1947)

Český malíř, člen Unie výtvarných umělců. Antonín Lukavský se narodil v Hradci Králové, jeho umělecká tvorba však započala na Olomoucku. Vystudoval průmyslovou školu, láska k umění jej nakonec vedla k profesi a poslání malíře. 

Výstavy Antonína Lukavského jsou oblíbené a žádané jak v tuzemsku, tak i v zahraničí - v Rakousku, Německu, Francii i ve Švýcarsku. Autor žije a tvoří v Těšíkově u Šternberka.

Na vernisáži můžete vidět díla těchto umělců:

Mikoláš Axmann • Pavel Baňka • Tomáš Bím • Danglár
Karel Demel • Stanislav Diviš • Roman Franta • Xénia Hoffmeisterová
Boris Jirků • Miloš Karásek • Ivan Komárek • Oldřich Kulhánek
Aleš Lamr • Zdeněk Lhoták • Zdeněk Lhotský • Antonín Lukavský
Peter Nižňanský • Michael Rittstein • Jan Saudek • Kája Saudek
Miroslav Šnajdr • Jindra Viková • Olbram Zoubek

Zdeněk Lhoták (15. 5. 1949)

Český fotograf, organizátor výtvarných projektů a pedagog, pochá-zející z Rovenska pod Troskami se narodil 15. 5. 1949. Vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu UK (1974) a obor umělecké foto-grafie na FAMU (1985).

Pro jeho tvorbu je typické vytváření cyklů fotografií – ze sportovního prostředí „Sparta“ (1978 – 1988), „Spartakiáda“ (1985), ze svých cest „United Color of Nepál“ (1994 – 2008),… Od roku 1989 se věnuje detailům vlastního těla – „Autoportréty“. V roce 1986 získal 2. cenu v soutěži Word Press Photo za seriál fotografií „Spartakiáda“ v kate-gorii Sport. V roce 2003 obdržel prestižní certifikát kvality QEP od Federace evropských profesionálních fotografů. Je členem Asocia-ce profesionálních fotografů ČR, Spolku výtvarných umělců Mánes a občanského sdružení FotoForum Praha.

V Benicích se prezentoval před lety (2009) výběrem ze zmíněného nepálského cyklu, zabývajícím se problematikou unikátní tibetské kultury devastované čínskou okupací. Současná expozice autora představuje výběrem z několika cyklů: „Kontakty“ (kompozice žen-ského i mužského těla), „Znamení moci – Pocta Janu Zahradníčko-vi“ (barokně dramatickými kompozicemi a počítačovými montážemi figur) a „Autoportréty“ (v černobílém i barevném provedení). Zdeněk Lhoták realizoval desítky výstav doma i v zahraničí. Jeho fotografie jsou zastoupeny ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, v Moravském muzeu v Brně, Slezském zemském muzeu v Opavě, v PPS galerii v Hamburku, v Museé de l´Elysée v Lausanne, Witkin Gallery v New Yorku či University of Texas v Texasu.